studny po záplavě - jejich sanace a za jak dlouho budou znovu použitelné
Autor: Petr Čížek
E mail: studny@iol.cz Home
page: http://www.geolog.cz/hydrogeolog
Abstrakt
Článek
popisuje jak by měly být domovní studny chráněny před
znečištěním podle ČSN 75 5115 – Studny individuálního zásobování vodou a
odlišné možnosti jejich opětovného zprovoznění po zaplavení krátkou povodní vyvolanou přívalovým deštěm, anebo rozsáhlou záplavou
v důsledku regionálních srážek. Upozorňuje, že intenzivní čerpání studny, nebo sklepa před poklesem podzemní vody v náplavu
může způsobit jejich zhroucení a popřípadě i spadnutí domu. Vyčištěnou studnu lze používat teprve po provedení laboratorních
rozborů vody, jejichž rozsah musí odpovídat znečištění podzemní vody, ke kterému při povodni mohlo dojít. Na závěr je s upozorněním
na příslušný bezpečnostní předpis zařazen a částečně komentován postup sanace studní, doporučený Ministerstvem zdravotnictví
ČR.
Obsah :
Podzemní voda říčních
náplavů.
Odolnost studny
proti znečištění a možnost její sanace
Za jak dlouho
bude studna znovu použitelná
Jaké laboratorní rozbory vody je třeba provést
Sanace zatopených
studní se základním postupem
podle Ministerstva zdravotnictví ČR.
Široká údolí našich velkých řek vznikla v ledových dobách. Tehdy většinu
vody na Zemi pohltil ledovec a když poklesla hladina oceánů, donutil zvýšený spád řeky, aby si na své cestě k ústí do moře
prorvaly do skal hluboká údolí. Když později ledovce roztály a hladina moří se opět zvýšila, zaplnily řeky tato svá údolí
drobnějším materiálem, který jejich pomalejší tok už nestačil unést. To se mnohokráte opakovalo, až vznikla pod původním
rovinatým terénem rozlehlá dolina se stupňovitými skalními terasami pokrytými i vysoko nad vodou zbytky říčního štěrku, na jejímž
dně kličkuje řeka širokou štěrkopískovou plošinou, kterou na povrchu přikrývá úrodná povodňová hlína připlavená z polí.
Tuto plošinu nazýváme údolní nivou a z jejího štěrkopísku, který je shora špatně propustným pokryvem chráněn před znečištěním,
berou podzemní vodu zdejší domovní studny i mnohé studny průmyslových a zemědělských závodů, či obecních vodovodů. Při normálním,
anebo nízkém stavu řeky je v nich hladina vody nad úrovní hladiny v řece, protože skalní pukliny v bocích údolí napájí
přes svahové sutě údolní štěrkopísek podzemní vodou. Ta jím pomaloučku prosakuje šikmo po proudu řeky a odvodňuje se do jejího
koryta. Při vysokém stavu vody v řece se podzemní voda v údolní nivě vzduje a její proudění se nejprve zastaví a
nakonec změní směr. Potom údolní nivu napájí řeka a zanáší do ní prostřednictvím svých břehů nejrůznější kontaminaci.
Ta tam zůstává i po opadnutí velké vody a vymývá se jen zvolna, takže voda ze studní umístěných příliš blízko řeky nebývá
nikdy příliš kvalitní a nelze ji k pití doporučit.
Klasická domovní studna není vlastně nic jiného nežli objemný vodojem, zapuštěný
do zvodnělé horniny. Když si z ní načerpáme kbelík vody, poklesne v ní trochu hladina a to donutí okolní podzemní vodu,
aby do ní dotekla dnem a ponechanými vtokovými otvory ve stěně. Pokud je to studna provedená podle platné české státní normy, tak
jsou to jediné cesty, kudy se do ní voda může dostat, protože její kryt musí zabraňovat vnikání dešťové vody a nečistot a
proti průniku povrchové vody je taková studna chráněna i jílovým těsněním zadusaným mezi stěnou výkopu a skružemi do hloubky
nejméně 2,5 m. V zaplavovaném území musí toto těsnění sahat do hloubky nejméně 3 m, plášť studny musí být vyzděn
nejméně 30 cm nad hladinu stoleté vody a její nejbližší okolí musí být zvýšeno ochranným kuželem zeminy. Jenže většina
studní pamatuje ještě císaře pána a ani nové studny nebývají příliš často tak pečlivě provedeny. Přesto nebývá žádnou
tragédií, když do nich pronikne po náhodném přívalovém dešti znečištěná povrchová voda. Obvykle vypomohou hasiči a po několikerém
vyčerpání studny a vydesinfikování jejích stěn je zase všechno v pořádku, protože všude kolem čeká v náplavu čerstvá
podzemní voda, která sem přitekla z boků údolí, kvůli zvýšené hladině v řece se do ní nedostala a teď se už přímo
třese na to, aby mohla vtrhnout alespoň do studny a nahradit v ní odčerpávanou kontaminovanou vodu.
To, na co jsou lidé zvyklí při nenadálých přívalech, bohužel neplatí pro celoplošné
stoleté záplavy. Málokdo si uvědomuje, že při nich tatáž destrukce, kterou vidíme na povrchu, probíhá i pode dnem řeky. Každá
veliká záplava v řečišti rozviřuje a promíchává údolní náplav až ke skalnímu podloží, plní mezery ve štěrkopísku
povodňovou vodou a tlačí ji do boků, do štěrkopísku údolní nivy. Místy dravý proud rozlité řeky odnáší z jejího
povrchu ochranný kryt povodňové hlíny, podemílá sloupy a stavby, vymílá do obnaženého štěrkopísku prohlubně i celá nová
koryta a jimi proniká voda z řeky do náplavu i shora. V takovém případě může čištění zbavit studny jenom nejhoršího
bláta a kalu, protože ještě dlouho po katastrofě do nich může přitékat z okolí jenom kontaminovaná povodňová voda. Nejdůležitější
je čištění příliš neuspěchat a počkat až hladina ve studních opadne, protože když je za stěnou studny hladina podzemní vody
ještě příliš vysoko, může při předčasném čerpání rozdíl tlaků přetlačit váhu zeminy, dostat ji do vznosu, vyplavit z ní
drobné části a vytvořit dutiny, do kterých se studna zhroutí. Do takové studny je nebezpečné vstoupit, bylo by jí možné opravit
jenom za nákladného odvodnění a často nezbude nic jiného, nežli ji zasypat čistě vypraným štěrkem a vyhloubit co nejdále od ní
studnu novou. Podobně se chovají i zaplavené sklepy, jenže v jejich případě může netrpělivost při čerpání ohrozit celý dům.
Jak dlouho bude trvat, než bude voda ve studnách po záplavě znovu použitelná,
to záleží na tom, čím vším řeka po cestě protekla. Tvrdí se, že k přirozenému odumírání baktérií a mikroorganizmů
dochází v horninovém prostředí zhruba za padesát dní. Proto pokud řeka nepotkala cestou žádné chemičky, jenom mršiny a
tyfové bakterie, tak je šance, že se zhruba po dvou měsících podzemní voda v horninovém prostředí sama nějak přečistí.
Spoléhat na to ale nelze, protože samočisticí schopnost zeminy závisí na mnoha faktorech a může být snížena, či dokonce zničena
chemickým znečištěním, anebo trvalým přetěžováním. O používání studny je proto třeba rozhodnout až na základě výsledků
rozborů vzorků vody. Účast hydrogeologa bude nezbytná, jestliže se ukáže, že kontaminace podzemní vody dostatečně rychle neustupuje a že je třeba situaci nějak řešit. Někdy to bude možné pomocí speciálně utěsněných
vrtů vyhloubených hluboko do skalního podloží a v jiných případech nezbude nic jiného než vodu dovážet tak dlouho, dokud
nebude možné dům, anebo celou vesnici napojit na vodovod. Rozhodně nelze dovolit, aby se pod záminkou rychlé nápravy začaly živelně
hloubit vrty přes kontaminovanou mělkou podzemní vodu, protože bez zvláštních opatření by mohly zavléct znečištění i do dosud
zdravé horniny. Náprava znečištění podzemního prostředí záplavou bude v některých případech možná jen dlouhodobým čerpáním
podzemní vody přes speciální filtry a jejím opětovným vracením do země v nepřetržitém uzavřeném koloběhu. Dnes se tak
provádějí sanace starých průmyslových úniků, na které Fond národního majetku každoročně vynakládá miliardy. Je to zcela mimo
možnost jednotlivce a v každém takovém případě je třeba pečlivě zvážit, jestli se to vůbec vyplatí.
Z obavy, aby je laboratoře příliš nezdražily, ohlásila
televize dobře míněné, ale zavádějící „důležité upozornění“, že cena rozborů vody je 300 až 400 Kč. Chtěl bych
upozornit majitele studní v zaplavených oblastech, že tak levný rozbor není k ničemu. U všech firem,
které mají atest ASLAB o správné funkci laboratoře, stojí rozbory vody už několik let zhruba stejně a jejich ceny jsou odstupňovány
podle analýz, které je při nich třeba provést. Rozbor za 400 Kč zjišťuje jen několik málo ukazatelů, takže ho lze použít jenom
v pohodových podmínkách k pravidelné kontrole, jestli se s Vaší osvědčenou domovní studnou náhodou něco neděje.
Hygienické stanice Vám sice vydají na jeho základě potvrzení, že „ve zjišťovaných ukazatelích vyhovuje voda požadavkům na
pitnou vodu“, ale to je velmi alibistická formulace, protože tento rozbor vůbec nezjišťuje ty ukazatele, které se týkají těžkých
kovů, jedovatých látek a organických chemických sloučenin. Nelze z něho poznat, jestli se tou vodou neotrávíte a právě to by
měl člověk o své studni, kterou povodeň zaplavila pár kilometrů pod lakovnou, galvanovnou, anebo dokonce pod chemičkou s určitostí
vědět. K získání této informace je potřeba provést soubor analýz, který vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČR č.
376/2000 Sb. označuje jako „základní rozbor (II)“ a který stojí asi 5 až 6 tisíc Kč. Opakované provádění takového rozboru
by bylo pro jednotlivce postiženého povodní skutečně velmi nákladné, ale ve skutečnosti není účelné to provádět pro každou
studnu zvlášť. Ve většině případů berou všechny studny v obci podzemní vodu z téhož zvodnělého prostředí a obec
si může objednat hydrogeologa, který vytipuje studny k odběru vzorků vody pro základní rozbor tak, aby z toho získal přehled
o druhu kontaminace a o jejím plošném rozložení. Potom je možné celoplošně sledovat pouze ty látky, jejichž koncentrace byla významně
překročena a občas kontrolně provést u některé z vybraných studní celý základní rozbor.
Sanace zatopených studní (postup je převzat z materiálu Odboru hygieny a epidemiologie Ministerstva zdravotnictví
ČR, vlastní komentář je tučně).
Sanaci zatopené studny je účelné provádět až po stabilizaci vodního
režimu v postižené oblasti, úklidu okolí studny a jejím stavebně technickém zabezpečení.
Pokud provádíte očistu a desinfekci studny svépomocí, provádějte ji za přítomnosti
nejméně 3 osob.
Pracovník sestupující do studny musí být vybaven osobním zajištěním proti pádu a doporučuji, aby ho po celou
dobu činnosti navázaného na laně zajišťovali nejméně dva pracovníci, kteří se nesmí zabývat ničím jiným a jsou tělesně
zdatní.
Kdyby se mu udělalo špatně, musí ho ze studny vytáhnout, ne tam pro něj lézt !
Je třeba dodržovat bezpečnostní
vyhlášku ČÚBP a ČBÚ č. 324/1990 Sb. Vstup do šachet, studní, vrtů, žump, kanálů, či jiných uzavřených prostorů je zakázán,
pokud výskyt plynů, nebo zdraví škodlivých látek přesahuje přípustnou koncentraci. Do uzavřených prostor musí být zajištěn
dostatečný přívod vzduchu a musí se zajistit dostatečné osvětlení, bezpečné proti úrazu elektrickým proudem. Kolem otvoru
studny se musí provést opatření proti pádu materiálu a předmětů.
Základní postup
-
Mechanicky očistit vnější stěny
studny a čerpací zařízení od nánosů bahna a nečistot a opravit poškozené části vnějšího krytu studny. Důkladně opláchnout
čistou vodou, nejlépe tlakovou.
-
Otevřít studnu a úplně vyčerpat
vodu
-
Zjistit, zda se ve studni nevyskytují
jedovaté plyny a zda je u dna dostatek kyslíku – nejjednodušší způsob kontroly je spuštění zapálené svíčky na dno. V případě
bezkyslíkatého prostředí svíčka zhasne, v případě výskytu metanu dojde ke vzplanutí.
-
Důkladně mechanicky (např. kartáčem)
ošetřit vnitřní stěny studny, čerpací zařízení a dno studny. Důkladně opláchnout čistou vodou a vodu opět úplně vyčerpat.
-
Omýt vnitřní stěny studny 5%
roztokem SAVA (1 litr SAVA nalijeme do 20 litrů vody). Pozor – pracujte v gumových rukavicích !
-
Opláchnout stěny studny čistou
vodou a vodu znovu vyčerpat !
-
Odstranit starý pokryv dna (písek,
štěrčík) a vyměnit za nový, případně za propraný starý. Pozor! Pokud by se po nadzdvižení kamenu začal do studny hrnout
tekutý písek, okamžitě pusťte kámen kde byl, ihned opusťte studnu a vypněte čerpadlo. To nebyl pokryv dna pro lapání nečistot,
ale kamenný rošt chránící studnu před zavalením. Zavolejte studnaře !
-
Nechat studnu naplnit vodou a v případě,
že je voda dále kalná, pokračovat v čerpání až do vymizení zákalu.
-
Provést dezinfekci vody, k níž
se doporučuje přípravek SAVO. Při provádění desinfekce respektujte návod k použití. Orientačně uvádíme, že (při nejběžnějších
průměrech skružových studní od 80 do 120 cm) na 1 m výšky vody ve studni se dávkuje 1 ml SAVA. Celkové množství SAVA pro
dezinfekci vypočítejte podle výšky vody ve studni, pak toto množství rozřeďte v kropicí konvi a roztokem pokropte vnitřní stěnu
skruží i hladinu vody. Nechte působit alespoň 8 hodin. Doporučuje se 2 dny.
-
Teprve po provedené dezinfekci je
možno odebrat vzorek vody k provedení laboratorní kontroly. Bakteriologický rozbor vydezinfikované vody neznamená, že podzemní
voda v okolí studny, která bude odebranou vodu nahrazovat, je nezávadná. Studna by se měla znovu vyčerpat, nechat naplnit a pak měly
by se z ní měly odebrat vzorky vody na základní rozbor (II) podle Vyhlášky č. 376/2000 Sb. Pokud se ukáže, že vtékající
podzemní voda je závadná bakteriálně, měli by studnaři instalovat do studny chlorátor. Pokud bude závadná i jinak, je třeba se zařídit
podle závažnosti překročeného ukazatele.
Zpět na odborné články